Nastavení vlastností dráhy dotykové sondy

Panel nástrojů sondy - Záložka Vlastnosti kontaktní trajektorie

Záložka Vlastnosti kontaktní trajektorie se zviditelní, když máte otevřené dialogové okno Automatický prvek (Vložit | Prvek | Auto) a je aktivní kontaktní sonda. Tato záložka obsahuje několik položek, které můžete použít pro změnu různých vlastností dotyku pro automatické prvky, které používají kontaktní sondy.

Užitečný způsob vizualizace, jak tyto vlastnosti ovlivňují měření, je zobrazit trajektorie a dotyky pomocí ikony Zobrazit přepínání cílů dotyku .

V závislosti na typu prvku, který vyberete v dialogovém okně Automatický prvek se může tato záložka měnit tak, že bude obsahovat jednu nebo více z následujících položek.

Sejmuté body

Tato položka podporuje automatické prvky Přímka, Kružnice, Elipsa a Zaoblená štěrbina. Definuje počet zásahů, které jsou použity pro změření prvku. Daný počet zásahů je rovnoměrně rozmístěn mezi zadaný počáteční a koncový úhel.

Umístění dotyků

(A) - Počáteční úhel

(B) - 3 zásahy

(C) - 4 zásahy

(D) - 5 zásahů

Pokud nezadáte hodnotu délky (nebo hodnota je nula), PC-DMIS použijte průměr hrotu aktuální sondy jako vzdálenost mezi body.

Hloubka

Tato položka podporuje automatické prvky Hraniční bod, Přímka, Kružnice, Elipsa, Zaoblená štěrbina, Hranatá štěrbina, Zářezová štěrbina a Mnohoúhelník. Toto definuje, kde PC-DMIS provede dotyk na samotném prvku a jeho obklopující vzorkovací dotyky.

Automatický prvek

Popis

Hraniční bod, Zářezová štěrbina

Pokud jsou označeny jeden, dva, nebo tři vzorové dotyky, hodnota hloubky je použita z hodnoty měřeného povrchu.

Hloubka pro hraniční bod

A - Cílový dotyk
B - Vzorkovací dotyk
C - Hloubka

Kruh, elipsa, zaoblená drážka, hranatá drážka, mnohoúhelník

Pro tyto prvky je hodnota hloubka obyčejně použita jako pozitivní vzdálenost posunu podél vektoru středové přímky IJK. Vektor má počátek na středovém bodu každého prvku. Třebaže jsou negativní hodnoty hloubky povoleny, nejsou doporučeny pro kontaktní měření na těchto prvcích. Představte si například tyto dva příklady:

  • Případ 1: Pokud je nominální středový bod na základně externího prvku, byla by hloubka vzdálenost od spodu prvku.

  • Případ 2: Pokud je nominální středový bod na vrchu externího prvku, byla by hloubka vzdálenost od vrchu prvku.

Záporná hodnota by v prvním případě způsobila, že by se sonda posunula do povrchu materiálu obklopujícího prvek, a případě by došlo ke kolizi.

Záporná hodnota v druhém případě by byla žádaná pro to, aby sonda mohla správně přijít do kontaktu s prvkem, kdežto kladná hodnota hloubky by posunula sondu nad prvek, kde neexistuje žádný materiál, se kterým by mohla sonda přijít do kontaktu.

Důležité faktory k zvážení:

Středový vektor (IJK): Vektor prvku by měl vždy směřovat od roviny, v níž prvek leží (2D prvky). Pokud jsou rovněž obsaženy vzorové dotyky (pro 2D nebo 3D prvky), vektor by měl odrážet přístupový vektor pro tyto vzorové dotyky.

Výška nebo délka: Pokud má prvek délku nebo výšku se zápornou hodnotou, bude orientace vektoru převrácena.

Orientace vektoru, podél kterého je použita kladná hloubka (IJK) se mění na základě těchto podmínek:

Vnější prvky:

IJK' = IJK v případě, že prvek má Výšku/Délku >= 0;

IJK' = - IJK v případě, že prvek má Výšku/Délku < 0;

Vnitřní prvky:

Vektor IJK’ pro vnitřní prvky ukazuje ve směru opačném než pro vnější prvky.

Čára

Vzdálenost je použita jako kladná hodnota podél vektoru kolmého k vektoru přímky a hraničního vektoru.

Hloubka přímky záleží na směru dotyků ve vztahu k aktuálnímu souřadnicového systému. Například pokud máte typickou orientaci (X/Vpravo, Y/Zpět a Z/Nahoru) a provedete první a druhý dotyk zleva do prava na modelu, pak bude potřeba použít kladnou hodnotu hloubky. Nicméně, pokud provedete první a druhý dotyk zprava do leva na modelu, pak bude zapotřebí použít zápornou hodnotu hloubky.

Počáteční hloubka

Tato položka podporuje automatické prvky Válec a Kužel.

Musíte mít aktivní připojení k internetu, abyste mohli shlédnout toto video.

Koncová hloubka

Tato položka podporuje automatické prvky Válec a Kužel.

Koncový posun

Tato položka podporuje automatické prvky Válec a Kužel.

Sejmuté body (celkem)

Tato položka podporuje automatický prvek Koule.

Sejmuté body na hladinu

Tato položka podporuje automatické prvky Válec a Kužel.

Pro změření válce nebo kužele je zapotřebí alespoň šest dotyků a dvě hladiny (tři dotyky v každé hladině).

Dotyky na řádek nebo dotyky na kruh

Tato položka podporuje automatický prvek Rovina.

Sejmuté body na stranu

Tato položka podporuje automatický prvek Mnohoúhelník. Definuje počet dotyků provedených na každou stranu mnohoúhelníku.

Úrovně

Tato položka podporuje automatické prvky Válec, Kužel a Koule. Definuje počet úrovní, které jsou použity pro změření prvku. Může být použito jakékoli celé číslo větší než jedna. První hladina dotyků je umístěna v Počáteční hloubce. Poslední hladina dotyků je umístěna v Koncové hloubce.

Stoupání

Tato položka podporuje automatické prvky Kružnice a Válec. Pro otvory a výčnělky se závity hodnota Rozteč (rovněž známo jako „závity na palec“) definuje vzdálenost mezi závity v ose prvku. To umožňuje přesnější měření závitových otvorů a výčnělků. Pokud je hodnota jiná než nula, pak PC-DMIS nakupí dotyky prvku podél teoretické osy prvku a rozmístí je kolem prvku pomocí hodnot Počáteční úhel a Koncový úhel v dialogovém okně Aut. prvek.

Podrobnosti o hodnotách stoupání pro různé rozměry závitů, prosím konzultujte s příslušnou autoritou (např. norma ASME).

Příklad: Při měření kružnice se čtyřmi dotyky rovnoměrně rozdělenými po kružnici:

Řady

Tato položka podporuje automatické prvky Rovina a Koule. Definuje počet řádků, které jsou použity pro změření prvku.