Ačkoli existuje velké množství různých kombinací prvků, které lze použít jako ref. prvky pro měření polohy, je několik obecných principů, kterými je třeba se řídit při výběru ref. prvků. Jedním z běžných scénářů pro tvary, které používají měření polohy, je použití kružnice nebo válce jako jediného referenčního prvku.
Další možný postup je vybrat množinu referenčních prvků, která dodržuje princip vyrovnání 3-2-1. (Mějte na paměti, že minimální definicí pro referenční prvek jsou 3 referenční body pro popis prvního referenčního prvku, 2 referenční prvky pro popis druhého referenčního prvku a 1 referenční bod pro popis třetího referenčního prvku.) To znamená, že zvolené prvky by byly rovina, přímka a poté jediný bod.
Avšak principy zarovnání 3-2-1 lze taktéž použít v kombinaci rovina/přímka/přímka, rovina/přímka/kružnice, rovina/válec/válec a s mnoha dalšími kombinacemi.
Jestliže jste použili více kruhových prvků s možností Nejvyšší stav materiálu (MMC) nebo Nejnižší stav materiálu (LMC),
Bonusová tolerance z osy TP nebude pravděpodobně pouhým součtem ostatních bonusových tolerancí, neboť dojde k výpočtu nejlepší shody pro určení správné bonusové tolerance.
Veškeré kruhové nebo štěrbinové prvky lze měřit pomocí MMC nebo LMC.
Veškeré nekruhové prvky se měří metodou Bez ohledu na velikost prvku (RFS).
Jestliže jsou vybrány referenční prvky, výpočty os X,Y,Y, PA a PR polohy se provádějí s ohledem na zarovnání referenčních prvků, nicméně zobrazují se ve stávajícím zarovnání tak, aby bylo možné interpretovat hodnoty. Dále pak referenční prvky je nutné zvolit pomocí obecných kroků probíraných v tomto tématu, jinak rozměr/kóta bude vykazovat neočekávané výsledky.
Obecná pravidla pro měření polohy s možností Použít ref. prvky:
Zvolte všechny ref. prvky uvedené v řídícím rámu prvků tak, aby se provedlo řádné pasování. Prvky vybrané pro prvek základny 1, prvek základny 2 a prvek základny 3 představují primární, sekundární a terciální prvky základny a jsou použity pro omezení až šesti stupňů volnosti (3 stupně translace a 3 stupně otáčení).
Tento diagram zobrazuje šest stupňů volnosti v 3D prostoru (x,y,z,u,v, a w).
Zajistěte, aby všechny příkazy měřených prvků (základny a prvky) obsahovaly správné nominální hodnoty (X,Y,Z,I,J,K) v poli THEO. (Proces přizpůsobování odkazuje na příkazy měřených prvků pro výpočet omezení základny a výsledků rozměrů.)
Příkaz měřený prvek a související příkaz měření polohy musí pocházet ze stejného zarovnání (zajišťuje, že nominální hodnoty jsou správné a stejné jako to, co se vyvolává jako základní rozměry/kóty na výkresu). To je nesmírně důležité při programování bez CAD, neboť se při tom vyžaduje úprava příkazů měřeného prvku (mód odhadu) za účelem stanovení správných nominálních hodnot (použitých pro pasování).
NEPOUŽÍVEJTE možnost Ignorovat CAD vůči dílu na záložce Obecné v dialogovém okně Možnosti nastavení (Upravit | Preference | Nastavení).
Doporučujeme použít novější metody kótování řídícího rámu prvků pro polohu, jestliže na referenčním prvku (prvcích) existují modifikátory (MMC nebo LMC). Starší příkaz pro polohu s volbou Použít ref. prvky je k dispozici pro migraci rutiny měření.
Upřesnění bonusu
Při výpočtu bonusu na referenčním prvku, pokud existuje předchozí kóta polohy nebo kóta orientace na tomto referenčním prvku, poté se tolerance polohy a/nebo orientace přidá k bonusu referenčního prvku pro výpočet virtuální velikosti referenčního prvku.
Více:
Použití stejných referenčních prvků při opětovném využití stejných kót